Siberian husky  Forjana®     kennel                 Příběh  2.                

                                   Pyometra – jedno slovo – život nebo smrt…?

 

Začnu  tím, kdo moje fenka Nikola je. Jmenuje se Nikol Polární expres. Koluje v ní z jedné  poloviny kanadská pro mne neznámá krev. Z další čtvrtiny  Arlington´s  ( USA ) a poslední  čtvrtina je  maďarská krev. Když se narodila byla jedinou a poslední fenkou z vrhu. Byla tak veliká, že se ani nenarodila normální cestou. Šla císařským řezem, neměla v sobě moc života, ale asi jí bylo  dáno, že tu má pro mě být. Čekala jsem si na ni, protože  se  mi  ve stejnou dobu narodil jedináček kluk a já chtěla holku. Jak rostla  byla stále silnější  a bohužel i tlustější. Neustálé  diety nic  neřešily, stále  to bylo  stejné, jako  u lidí, někdo je  tlustý a někdo hubený.

Nikoly  první  vrh  byl bez problémů, narodilo se  jedno  štěně, normální  váhy. Za rok druhý  vrh, bez problémů 6 štěňat. Za další rok a půl 4 štěňata, také bez problémů. Další rok jsem ji nakryla a narodilo se 6 štěňat. Při tomto porodu jsem doma neměla klid, až teď po třech letech si to zpětně uvědomuji, co znamená klid při porodu feny. Po narození pěti štěňat, byl klid, Nikola byla v pořádku a vypadalo to, že je po všem. Na druhý den  večer jsem však našla živé, celé zelené  štěně. Dodnes si  pamatuji, že to  byl krásný  Nikolasek. Další den Nikola dostala velké horečky. Doktor řekl,že má zánět po porodu, že žádné štěně v ní není. Dal mi pro ni antibiotika, která dostala prvně v životě. Antibiotikové čípky a já přidala můj oblíbený Wobenzin. Nikola se spravila do druhého dne. Horečka klesla a vše bylo v pořádku, proto se nic dál neřešilo.

Při  dalším hárání  dostala Nikola opět zánět, ale bylo to  jen tak slabé, měla sice výtok, ale  žádné horečky, žádné velké  pití, nic co by napovídalo pyometře. Jen trošku zvýšené leukocyty v krvi. Doktor  sice chtěl  Nikolu  operovat a odstranit dělohu, ale  já se bránila a chtěla  jsem bojovat. Opět  jsme tedy  zasáhli antibiotiky a hlavně velkými dávkami Wobenzinu. Nikola byla  během pár dnů v pořádku a  já si  myslela, že    to byl jen nějaký banální zánět.

Přesto, že jsem si po Nikole nechala Karlii, chtěla jsem po ní ještě jednu fenku, vybrala jsem si na Slovensku psa a nakryla jsem ji.. Nikola zdárně přibírala a to ani nijak moc nežrala. Po devíti týdnech se nic nedělo, přestože vypadala,  jako by byla březí s dost štěňaty. Nedělo se nic, jen jsem  jí dala dietu a za pár týdnů  nebylo nic vidět. Toto  jsem opakovala ještě  jednou. A opět stejné, vypadalo to na  porod a zase nic.

Vím, že  pátý  vrh u  feny  může  přinést  problém, ale  byla  sem  připravená  vše  zvládnout,  mám výborného veterináře, takže po domluvě s ním a po kontrole Nikoly jsem se rozhodla ji nakrýt mým mladým psem. Jelikož v létě mi žádná z fenek nezabřezla a měla jsem spoustu zájemců z léta, tak jsem ve stejnou dobu nakryla Pamelu i Karlie. Mám výbornou kamarádku, která mi pomáhá, tak jsem se toho nebála. První porodila Karlie a v zápětí i Pamela. U Nikoly jsem tipovala hodně štěňat a v den termínu jsem si nebyla jistá, neboť  jsem  vůbec celou dobu neviděla  pohyby. Říkala jsem si, že  je plná vody, tak to není  vidět. Protože  jsem z toho byla nervozní, jela jsem v neděli na ultrazvuk k jinému doktorovi, protože jako zákon schválnosti můj veterinář byl na horách. Opravdu  Nikola byla plná vody, ale  žádné štěně  nebylo k nalezení. Jen  jakési útvary, které se  nedaly identifikovat. Pan doktor  nás odkázal na našeho veterináře, aby jí na druhý den  dal hormonální injekce na vypuzení. Nikola měla mléko, tak jsem jí dala 3 štěňata od Pamely a ona dobře kojila  a fantasticky se starala o cizí štěňata. Jak štěňata začaly sát, tak z Nikoly začala vytékat zelená, ale čistá tekutina. S  tímto jsem se  nikdy nesetkala, a ani žádný z  chovatelů, kterým  jsem volala. Veterinář to taky nikdy neslyšel,proto jsme začali s injekcemi na vypuzení,ať už je tam co chce.Injekce byly velmi nepříjemné, Nikola asi 2 hodiny moc zvracela, já jí v tu dobu oddělala štěňata,ale ona přestože jí bylo zle, je hledala. Pak byl klid, ale neustále z ní vytékala tekutina, sice nazelenalá, ale jinak čistá bez zápachu. Toto se dělo až do pátku kdy jsem z ní vytáhla hnědý podlouhlý útvar se šňůrkou,připomínající starou placentu. Nikola byla plná mléka, dobře žrala a kojila. V pátek večer nastala změna,výtok se zbarvil do šeda a začal páchnout.To trvalo do neděle, kdy už Nikola přestala žrát a začala hrozně pít. Zápach byl čím dál horší, jako bych cítila mrtvolu.

To už jsem objednala operaci na pondělí. Operaci jsem nechala udělat u jiného veterináře, neboť můj veterinář  nemá dýchací narkózu a já jsem předpokládala, že to  nebude nijak jednoduché. Operace trvala tři hodiny a co mi doktor řekl mi vyrazilo dech. V jejím čípku byl prasklý zapouzdřený útvar plný chlupů, prostě rozložené  štěně. Od posledního  porodu byly necelé tři roky!!! Tenkrát při posledním  porodu, jak jsem  výše psala nebyl doma klid a Nikola zadržela štěně a tím,že se léčila se toto zapouzdřilo a zůstalo v ní. Postupně se v  zapouzdřeném obalu pomalu rozkládalo. Neuvěřitelně  to bylo bez následků i přes následné troje  krytí. Vždy se potom vytvořila tekutina, která se později vstřebala. Až tím, že se přiložily štěňata a Nikola dostala injekce, se  tento útvar  začal posunovat  dolů a v čípku praskl, proto  jsem cítila zápach  mrtvoly. Sám  pan veterinář řekl, že se s takovou věcí nikdy nesetkal a  ani neslyšel od nikoho, že by se to někomu stalo.

Operace byla velmi těžká, Nikola ji přežila. Po operaci jsem dvakrát Nikolu oživovala, zastavovalo se  jí srdíčko. Štěňátka nekojila, to nahradila její dcera Karlie, ale přesto jsem jí je dávala. Spinkaly u ní a umíra-jící Nikola se na ně jen dívala pohledem milující mámy.Z její jizvy stále tekl výpotek a rána se otvírala. Nikola dostávala  výživu i tekutiny neustále infúzemi, do rány jsem dávala takové  věci, které nejsou ani v lidské medicíně. Nikolu jsem musela zvedat a  otáčet ji, vůbec nevstala, čůrala  pod sebe. 5 dní  po operaci  kolem jizvy začala kůže černat, zřejmě gangréna. To jsem věděla, že bude konec. Volala jsem  panu  doktorovi, že  už se na to nemůžu dívat, jak mi moje milovaná fenka umírá. Pan doktor byl zrovna odjetý v Praze a musíme počkat do zítřka.Následný den byla neděle a ráno se na mě Nikola dívala takovým krásným živým pohledem, jaký jsem u ní dlouho neviděla. Tak jsem si řekla, že by zázrak??? A opravdu se stalo, že ten boj vybojovala. Začala se dívat,co by si dala ke snědku. Po týdnu boje! Tak jsem zavolala panu doktorovi,že je jí lépe. Nikola se začala stavět na nohy a s mojí pomocí udělala pár  kroků. Po pár dnech jsme jely na kontrolu a vytáhnout stehy. Pan doktor byl překvapen a řekl, že v životě neviděl tak silnou fenu, že je jako lokomotiva. Dával jí 2% na přežití a ona ten boj vybojovala. V necelých 9 letech. Teď po čtyřech měsících je naprosto v pořádku, jen   jí musím dávkovat žrádlo, nebo by sežrala vše na co by přišla.

                Doufám, že její děti a dnes i vnuci a doufám, že i další potomci po ní zdědí její životní sílu.           Já přesto, že Nikola je  vykastrovaná  jsem  šťastná, že ji mám.  A jak pan doktor říkal, Nikola mi  může do budoucna pomoct s výchovou dalších potomků, přesto že už žádné neporodí. Teď ji nahradí její dcera Karlie a vnučky Rosemary aTracy. Nikolka přežila tuto těžkou nemoc necelých 5 let. Umřela dnes 21.10.2014 ve věku necelých 13 a půl let. Její životní síla byla obrovská, jen její nohy už dosloužily a tím, že měla stále chuť k jídlu, musely její nožky nést velkou váhu a nevydržely to. Měla šťastný život, byla milována, život prožila ve svém domově. Byl jeden útěk, kdy se hledala 4 dny. Díky radiu Jih se našla, byla šťastná doma a nikdy na útěk nepomyslela.